přemýšlíme

Back to black....

30. srpna 2013 v 8:57 | Babou
Mno. Co k tomu dodat. Měla jsem dost těžkej půlrok, ale zvládla jsem to a nebylo žádný ZP. Taky jsem něco shodila, ale dneska jsem se z hecu změřila a mám 173cm, ne 176 jak mi tvrdí doktorka. Deprese celkem. Znamená to, že moje vysněná váha bude muset být zase o něco nižší. Teda 57 kg. Mno. Ale co, budu bojovat...

Jestli to někdo čte, tak díky, lidi.
Babou

Den třetí - "Never give up."

23. ledna 2013 v 18:03 | Babou
Zdravím, slečny.

Docela jsem se pobavila nad tímto článkem. Opravdu je možné, že jí tyhle věci a nevisí jí nikde špeky? V pětadvaceti? I don´t think so. Ale narafičila to docela pěkně, teď si všichni budou myslet, že jí.

Jinak, dnes trávím celý den studijně, připravuju se na pondělní zkoušku. Zahrabaná až po krk ve výpočtech. Od osmi jdu ale do fitka a těším se na to, protože být v té studovně zavřená několik hodin je docela nepříjemné. Jedla jsem normálně, ranní váha 67.5 kg. Ale zvážila jsem se spíš tak z hecu.

Za hoďku do sebe hodím jeden banán a po fitku už jenom proteiňák.
MRAKY INSPIRCE ZDE

Držte se, zlatka
Babou

Jsem tu, jsem tu, zlatíčka

12. září 2012 v 22:18 | Babou
No, rozhodovala jsem s, jestli mi bez blogu není líp, byla jsem měsíc neplánovaně u přítele a bylo mi dobře. Jedla jsem všechno možný. Na svačinu klidně tatranku. Zato jsem si teď zvykla jíst absolutně maličký porce. Váha kolem 69. Nestresuje mě to, protože mi padají všechny rifle. Nevím, jestli si toho někdo všimnul, ale mně je takhle o dost líp. Teď budu týden bez přítele, na svojí zelenině, a pak v tom budu pokračovat i na privátě... Nejdu nakonec na kolej, tohle je na dlouhé vyprávění...

Omlouvám se všem SB, neměla jsem moc přístup k netu... budu se snažit zas blog obnovit, i když teď mám trochu jiný myšlenky, vidím to trochu v jiným světle všechno... Nestresuju se tolik hubnutím. Zatím mi to vychází. Když jsem měla možnost, četla jsem vaše blogy... chápu, jestli už nejste moje SB, vážně dlouho jsem vám nic neokomentovala, omlouvám se vám. Není to jednoduchý, najít si volnej čas...zas už chodím do práce, začíná mi škola, takže si zběžně opakuju, hlavně čínštinu, protože tu mám tendenci zapomínat...

Zítra - rozpis
> GET UP v 9:00, snídaně - půlka ovesné kaše
> JILL shred lvl. 2
> svačina ovoce (nektarinka)
> oběd asi proteinovej coctail..
> svačina - zeleninovej salát, malá miska
> večeře - zelenina nebo tvaroh s mlíkem

Ozvu se :)
Babou

Jsem naživu

24. srpna 2012 v 17:09 | Babou
Milé slečny, jsem v pořádku zpátky ze stanování, prozatím jen u přítele na notebooku. Voda se nakonec nekoná, protože mám naštípnutý prst na noze. Ale nevadí :) Jen krátce - váha pořád stejná, ale mám MNS, takže ještě o něco klesne. Je to úspěch, protože jsem jedla opravdu hrozně. Ne nic nezdravýho, ale kvanta.. :) Nevadí, najedu zase na svůj režim. Docela se těším :) A koupila jsem si konečně šedivé, skvělé rifle, a moc pěknou mikinu. A taky nový sálovky, takže na semestr už budu moct hrát v nových :) Jupí, těším se....

Budu teď pár dní mimo net, ale ozvu se, jen co to bude možné :) a pak se pokusím zhubnout dalších pár kilogramů.

Miluju vás,
Babou

Jak to teď se mnou je

12. srpna 2012 v 12:48 | Babou
Milé dámy, děkuji vám za všechnu podporu, kterou jste mi vyjádřily. V současné době jsem na váze 69,8 kg, to znamená, že jsem se do toho zase opřela. Potřebovala jsem dost času, abych si odpočinula, nabrala nové síly a především motivaci, abych pokračovala. Budu teď nějakou dobu pryč, vidím to tak na 14 dní mimo internet i mobil, ve stanu a potom na vodě. Omlouvám se, že se nebudu ozývat, vaše blogy sleduji jak jen to jde a hned jak se vrátím, dám do pořádku všechny změny v mých SB :)

Užívejte si prázdnin, zlatíčka, mám vás ráda!
Babou

Co když to nedokážu?

2. srpna 2012 v 16:22 | Babou
Dnešních 71 kg na mě padlo jako bomba. Co když už to tak zůstane? Co když už nezhubnu ani gram? Co když jsem se zaekla, co když se začnu zase přejídat? Co když pojedou záchvaty zase nanovo a já tentokrát naberu ještě víc? ...chci ty doby s 58 kily, kdy jsem měla problémy s tím, abych vůbec něco snědla. Vždycky se mi zdálo, že je lepší trpět nejezením a vyhublostí, než záchvatovitým přejídáním. Jedno ničí tělo, ale druhé, to ničí nenapravitelně duši. Podle mých zkušeností tedy. Byla jsem vyhublá a lidé mi to říkali. TO byla moje potrava. Pak se něco zlomilo. Ne něco - rozpadl se nám atletickej klub, začala jsem bydlet jen s mámou, bylo to hrozný období. V průběhu semestru byla strašně smutná, řešila to jídlem, alkoholem a z části taky chlapama. Neuvědomovala jsem si, že to moje tělo není navždy. Nevím proč, bylo mi to jedno. Všechen smutek světa padl na moje ramena a já neměla váhu, abych zjistila, kolik ten smutek vlastně váží. Kolik vážím já. Všechno jsem to zahodila.

A teď nebreč, Babou! Když jsi byla tak ubohá. Proč, proč, proč jsi se zasekla a nejde to dál? Protože jsi vypadla z rytmu..takže zítra si zase sepíšu jídelníček, protože tak to alespoň dodržím. Sedmdesátka na váze se mi vysmívá. Myslím na to, jak hrozně zase budu vypadat v bazéně v semestru. Přemýšlím nad tím, jak se mi na térningu budou třást stehna (hraju florbal s klukama, holčičí team tam není). Přemýšlím nad tím, proč prostě nejsem schopná dobrat se k výsledku tak, jak bych si přála. Myslela jsem si, bůhví jak jsem zvládla přechod na vysokou - nezvládla. Zatočila se mi hlava z toho, že mě najednou mají někde rádi, že mám kamarády, že se líbím chlapům, že mě škola baví, že bydlím sama, daleko od alkoholickýho fotra a lidí, kteří mě na gymplu nemohli vystát. A všechno to se proti mě obrátilo. S každým večerem stráveným nad flaškou.

Je mi opět ze sebe samé zle. Chvíli počkám, než opadne horko, a půjdu se projet na bruslích, chci pro to svoje zmučený tělo něco udělat. A chci mít zase 58 kg.

To všechno kvůli následujícím větám:
Přítel: "Babou, ty jsi tak drobná..."
Kamarádka: "Tobě to sluší! Ty jsi zhubla?"
Babička: "Ty jsi taková zdechlinka!!"

Tichá závist na koupalištích od plnoštíhlých slečen a obdivné pohledy kolegů na poradě. Moci si koupit opravdu pěkné oblečení, které by nebylo potupné velikosti 38. Nemít strach se fotit s kamarády. Necítit se špatně, když jím před lidmi. Nestydět se v posilovně. Nestydět se sama před sebou.

EDIT 16:56
Tak fajn. Zoufalství dosáhlo vrcholu, brečím. Zase. Jsem asi moc slabá na to to dokázat. A jeslti chci vidět rychlý výsledky na váze, asi si prostě budu muset useknout nohu.

Babou

Proč psát všechny jídelníčky

2. srpna 2012 v 11:29 | Babou
Holky, možná vám můj názor bude připadat blbej, ale nechápu, proč si někdo zakládá blog o hubnutí s tím, že na něj bude přidávat jídelníčky, a pak tam píše "dneska jsem jedla hrozně, ani to sem nebudu psát". Proč? Jen proto, že by bylo vidět, jak jste selhaly? Že by to každý viděl? ...ale on to uvidí, uvidí to na vaší váze. Uvidí to na vás. Když to napíšete na blog, můžete si aspoň z části uvědomit, co jste udělaly za chyby ve stravě a příště se jim vyvarovat.

Nejde o to, že jsou jídelníčky ukázkové. Jde o to, abyste si neřekly "tenhle týden už to nemá cenu" a nepřibraly zbytečně další dvě kila. Dvě pracně shazovaná kila. Nevím, k čemu slouží blog vám, ale mně je fajn, když si můžu zrekapitulovat, čím jsem se nacpala a co jsem udělala špatně. Proto je mi také jasné (když jsem včera koukla na rukou psaný jídelníček Clean Up), že tohle nebude úplně pro mě, že se necítím dobře a je načase přejít na moje porce. Protože váha je stále na 71 a já se cítím spíše hůř. Můžu to vysledovat a upravit tak, aby mi zase bylo fajn, když už se váha nepohne.


Můžete mě zkritizovat v komentářích, ale já si prostě myslím, že přežírat se a pak na blog napsat "dneska ani jídelníček zveřejňovat nebudu" je podraz ušitej akorát tak na vás. A pak vám hrozí, že z jednoho selhání jich bude víc. A pak možná budete psát "přibrala jsem, že to ani zveřejňovat nebudu"..

Babou

Je mi hrozně...

28. července 2012 v 17:06 | Babou
Zhubla jsem šest kilo, ale nevidím to na sobě. Šest kilo je hodně, ale já si přijdu jako čím dál větší obryně. Jak mě může můj přítel vůbec chtít? JAk můžu vůbec vylézt na ulici, před lidi? Nechápu se... čím dál odpornější, čím dál tlustší. Chci už vidět nějaký pokrok, váha mě neuspokojuje... Jsem asi moc netrpělivá, já to vím. Šla jsem, a udělala jsem si hrnek kakaa. Půllitrovej. Už zase řeším deprese jídlem? Proč? Ach bože, půllitr kakaa... vynechám teda svačinu a dám si jen večeři... Jsem zoufalec, tlustej, hnusnej zoufalec.

Všechny jste tak nádherný jenom já se cítím jako Lochneska. Na koupaliště mě nikdo nedostane, nikdo. 65 kilo stačit nebude. Pořád budu odporně bachratá, pořád se mi budou třít stehna o sebe, pořád budu na fotkách vypadat jako chodící kredenc. Ale co dělat, když nechci hladovět a spadnout do any a kolotoče přejídání? Hubnu, ale nikdo si toho nevšiml. Hubnu, ale nikdo mi neřekl "nezhubla jsi?" - přitom mám dole už šest kilo.... Musím to takhle ještě vydržet do těch 65, jestli to bude klesat, aby se mi to nevrátilo. Jde to tak pomalu. Jak jsem to mohla nechat dojít takhle daleko?

Ne, nevzdám se, nesmím. Vím, že mám pevnou vůli, dokázala jsem se vymotat ze záchvatů přejídání, dokážu dodržovat jídelníček, dokážu cvičit. Jenže...k čemu to je, vypadám stále stejně. A mám mindráky ze svých prsou. Připadají mi povislé. Kdybych mohla, dám si je operovat.. Ve svých dvaceti povislá prsa... Myslím, že si prostě přestanu šetřit na auto a příští prázdniny si naordinuju plastiku. Jsem odporná.

Jsem neskutečně odporná holka, jsem k ničemu a nemám právo na to, abych si něco dovolovala. Zasloužím si trpět za to, jak odporná jsem, jak odporně vypadám. Když sjem váhu neřešila a byla ještě tlustější, chodila jsem na koupaliště, nedělalo mi to problém. Jaký prase jsem byla!! Ale mávla jsem nad tím rukou a šla jsem si dát nanuk. Nesnáším se a nesnáším svoje tělo.

Babou

26-07-12

26. července 2012 v 20:18 | Babou
No, děs, hrůza a panika. Nevim, kolik zítra bude na váze. Je mi děsně, ale konečně jsem doma - čím to sakra je, že se cítím čím dál hůř, i když se mi to daří? Za každým jídlem výčitky, brzo plná, dělá mi radost být hladová. Oh ne, už zase. Nejhorší je, že se i ten pocit líbí. A i přes to jsem pořád tlustá, tlustá, tlustá. Fajn. Musím myslet pozitivněji. A jíst míň.

Od zítřka ten CLEAN UPproject - snad se vám bude líbit... I hope so. Mám toho tolik o čem přemýšlet... Je mi fakt na nic. Připadám si jako největší šereda v celým vesmíru. Asi už není o čem víc povídat - já se rozepíšu časem. Každopádně - jsem tu a mám vás strašně ráda - prosím, holky, teď potřebuju vaši podporu... Jsem na dně a nevím, co s tím vším :(

Babou

EDIT 22:27
Odhodlala jsem se, na váze je 72 kg. Je večer a je tam 72. Co se to děje? Hubnu, ale cítím se tlustější? Jím jak zjednaná a hubnu? Co? Všechno divný. Třeba tam zítra bude míň. Obvykle ráno vážím o kilo, kilo a půl méně. Mít tam tak 71...oh, 70 se blíží.

21-07-2012

21. července 2012 v 16:57 | Babou
Tak jsem si zase ukradla trochu času pro sebe, přítel spí vedle mě, nebylo mu dobře. Nedivím se, už dva měsíce jsme na střídačku nemocní - já teď taky, je to pěkně hnusný, cvičit rozhodně nebudu... Mám MNS a jediný, co celý dny dělám je, že žeru jao nezřízená prasnice. A ta ze mě taky bude, když nebudu něco...podnikat. V pondělí musím jet od přítele domů (bydlí na druhým konci republiky), út-čt u babičky. Doufám, že nebude provozovat moc velkou vyrmovací kůru...hodlám ty tři dny strávit na zahradě s knížkou, potřebuju se opálit. Však víte.

Hrabu se fotkama real girls a deprimuje mě to. Bože, Babou, ty jsi tak neskutečně neschopná. Mohla bys svýho cíle už dávno dosáhnout. Prostě nejíst, tak to je. Co kdyby se vrátila ANA..? Chtěla bys to tak? Tak chtěla?

Nechci odjíždět od přítele, ale jeho rodiče na mě pořádají přímo výkrmné hony. Úplně cítím, jak na mě ten tuk kypí. Všechny ty minišatičky, krajkový topy, úplný nádherný rifle - omg, Babou, tolik (by) ti to slušelo... A všechno jsi zahodila, prostě proto, že se ti najednou přestalo chtít? Jaj, jsi ubohá troska, tlustá, hnusná. Podívej se na sebe... A podívej se na ty ostatní holky, na ty dokonalé skinny/fit bitches, který se ti promenádujou před nosem. Neděláš to pro jen tak někoho, děláš to pro sebe. Nechápu, jak se můžeš příteli líbit, když jsi tak tlustá a neschopná s tím něco dělat. Prober se! Radím ti dobře, ty víš, že já ti vždycky radím jen dobře. Dokázaly jsme spolu mnohé. Jenže ty ses na mě vykašlala, a teď jsi sweet chubby. Že se nestydíš. Jíst? A co ty stehna? Co ty paže? A proboha, co ty prsa? To chceš mít nadosmrti hrudník, po terým chlapi civí, místo aby se ti koukali do očí? Nechceš. Ale nic pro to neděláš. Poslechni mě, jsem tvoje nejlepší kamarádka, protože ty se kamarádíš jen s klukama. A víš, kdy ses s nimi začala kamarádit, a vykašlala ses na holky? Ano, když jsi měla 58 kg, když jsi byla krásná, dlouhovlasá, ta jejich kamarádka. Jen kamarádka. Chtěli tě, cítila jsi se dobře. Nechtěli tě všichni, ale na tom nesešlo. Je s podivem, že tu svoji chlapskou partu pořád máš. Zasloužila bys pár facek.

Uvědom si svoje priority, Babou, uvědom si je dobře - studium, práci, úžasnýho přítele, partu, a svoje bydlení už máš. Co ti chybí? Co ti uteklo? Ach ano, vypadáš jako bečka. Nejsi dokonalá. Já ti dokonalosti pomůžu. Dokážeme to. Změň svůj cíl na 58 kg, Babou. Potřebuješ to. Potřebuješ, abys viděla, kam až jsi klesla. Bude to krutý boj, ale vyhrajeme ho. Neboj se, nebude to jako předtím, budeme trochu jíst. Jen trochu, Babou. Odkopla jsi mě, neměla jsi mě ráda, řekla jsi, že přátelství se mnou byla chyba. Ale já ti to odpouštím. Pomůžu ti, dobře?

...ano, Ani.
Babou

19-08-2012

19. července 2012 v 10:33 | Babou
Kočky, moc mi chybíte...dřív jsem vůbec neměla čas. Teď jel přítel do města k doktorovi, tak mám tak hodinku a půl čas, abych šmejdila na netu a na hubnoucích blozích..ne, že by mě kontroloval, nebo tak, ale já prostě nechci nic riskovat a nechci mu lhát, kdyby něco.

Jak je to s jídlem? No, je to špatný. Ale ne tak špatný, jako když jsem se přejídala nebo se toho přejídání teprve chtěla zbavit. Už dva měsíce jsem se opravdu "tláskavě" nepřejedla a jsem za to hrozně ráda, skoro jsem na sebe pyšná. Doufám, že záchvatovitý přejídání už je nadobro pryč... Jím všelijak, obědy, co vaří jeho máma, atd., ale snažím se jíst menší porce. Kromě toho, dostala jsem teď MNS, takže kila šla určitě nahoru - nevím, nevážila jsem se. Ale čekám šok, až přijedu domů. No nevadí, podle fotek (fotila jsem se s 73 a dneska ráno, abych mohla srovnávat) mám jen nafouklejší bříško a to je tím MNS, takže to nebude až tak šílená věc. A když...tak prostě začnu "znova", pro mě je důležitej každej den, kdy se nepřejím.

Ale pozitivně;
1) kalhoty, které mi byly přesně, musím stahovat páskem, udělala jsem do něj už dvě díry navíc!!, taky mi děsně plandají na zadku (jupí, ani nevíte, jak moc mě to těší, i když ty rifle mám sakra ráda!!)
2) ztrácí se mi celulitida! :) Mám hladší pleť
3) podprsenku jsem dneska ráno zapla na menší velikost

Na druhou stranu, přítel mě fotil na výletě a vypadám...strašně tučně :( Opravdu hrůza. Ale nechci se z toho hroutit, to bude dobré, dostanu se z té 38 na 34/36, prostě jo. Dostanu se pod 70, protože strašně moc chci. Odpočinu, naberu nové síly, a ve čtvrtek příští týden večer budu moct zase začít hubnout pořádně.

Dost zvažuju koupit si Acai Berry, na Aukru to mají za 2kila. Já vím, ty pozitivní reakce jsou reklama, ale ráda bych věděla - nemáte s tím někdo zkušenosti? Nikdy jsem nebyla na tyhle "tabletky", ale kdo ví... proč by to nemohlo pomoct?

Díky,
Babou

Najíst se anebo se nenajíst

4. července 2012 v 12:59 | Babou
Dámy, mám hlad. Od rána jeden proteinovej coctail a jedno jablko. Mám hlad a strašně mě to baví. Je to špatně, chci jíst pravidelně a dobře...ale cítím se jako bečka, když JÍM. Zato mám pocit, že jse silná, když se týrám hladem. Ach jo. Takhle před rokem jsem zhubla 13 kg. Jo, hrozně bych si přála, aby k tomu došlo zase, jenže...už ne takhle...protože půl roku na to se mi rozjelo záchvatovitý přejídání a já jsem se dostala tam, kde jsem teď.

Najíst se, nebo se nenajíst? Ach bože..

Koukám na Sex ve městě. Myslím na přítele. Myslím na jídlo. Mám jíst? Nebo nemám jíst? "Hubenost je dovednost"... chci mít plochý břicho, malej zadek a mezi stehny mezeru... dosáhnu toho, když budu jíst? A dosáhnu toho, když jíst nebudu? Za pár dní jedu k příteli, zase mě tam budou vykrmovat...nechci, tak moc nechci. Něco už jsem zvládla, ale nechci to všechno zpět.

Buď silná, Babou...včera jsi překonala chutě...takový chutě, že jsi měla chuť zazvonit u sousedů a vybrakovat jim lednici... a dnes jíst nechceš? Copak se děje, maličká... Maličká ne. Obří. Velká. Ach bože. K tomuhle jsem nechtěla, aby došlo, nechtěla jsem se litovat, mít depky, nechtěla jsem...to je jedno, co jsem nechtěla, je důležité to, co chci teď. Štíhlý tělo. Pro mýho dokonalýho přítele, kterej mi pořád tvrdí, že jsem krásná. Ale budu pro něj ještě krásnější. Budu pro něj nejkrásnější, protože on si to zaslouží. Zaslouží si skvělou přítelkyni... Budu jí, vím to!

Uděláme kompromis, hm, Babou? Dáš si trochu zeleniny. Plán bude spokojenej. Ty budeš spokojená. Hubená dívka v tobě bude křičet, co to děláš, jsi úplně pitomá?! Všechno to zkazíš, úplně všechno! Všechno, co jsme SPOLEČNĚ budovaly...

Takhle už jsem kdysi přemýšlela. Kdysi, když jsem ztratila 13 kg za dva měsíce. Bůh mi pomáhej. Tehdy jsem byla hubená. Dost. Nevím, jestli jsem byla šťastná...hubená určitě. Všechno je to tak nebezpečný.

Babou

01-07-2012 - OFFICIAL START!

1. července 2012 v 11:52 | Babou
Milé slečny, dneska oficiálně začínám. Včera jsem byla nakonec na dámské jízdě, opíkání, nějaký křupky, víno....no pokazila jsem to moc, a bylo mi z toho špatně, jako fyzicky špatně. Aspoň vidím, jaká je to s*ačka, po více než roce jsem měla křupky, kabanos...a už to nikdy do pusy nestrčím!!! Fuj. Ale kromě tohohle jsem včera měla jen zeleninu. Trochu se to vyvážilo. Zakopnutí, ale jedeme dál. Nevzdám to, už se stalo. Dneska jsem u kamarádky ještě měla krajíc chleba se sýrem a půl litru černého čaje. Ale ještě je mi blbě ze včerejška, takže dneska nebudu jíst nic, jen pít mátovej čaj. Tělo si to zaslouží, po té hrůze, co zažilo včera...

Je horko. U nás 35°C ve stínu. Zítra to nebude o moc lepší... Do Prahy jedu regiogetem, fakt super, wifi, kafe zadara, rezervovaný sedadlo... to všechno za dvě stovky. Český dráhy se můžou jít vycpat.

Dneska jsem na váhu ani nestoupala, stydím se za včerejšek. Po dlouhé době jsem se nedokázala uhlídat. Vadí mi to. Ale taky poučení. Jde to pomaličku, ale už jsem se naučila pít vodu a když se jde do McDonalda, dávám si salát bez zálivky. Ono to všechno půjde, já to vím. Zvládnu to.

K červenci; budu se snažit dodržovat můj plán. Nepředpokládám, že vše půjde tak hladce, ale snaha tam bude. Ve středu už jdu na tréning, ve čtvrtek závody. Dneska jen pití, maximálně zelenina, ale jak je mi těžko, nechci ani nic jíst. Zvlášť v tomhle horku. Vychladím si prostě mátovej čaj a když budu mít hlad, sním rajče. Není to to, co jsem přesně chtěla, ale co můžu dělat, včera jsem to trašně pokazila.

Držíte se? Užíváte léta? Já se snažím opalovat, když sluníčko hřeje jako zběsilé. Opálená slečna vypadá vždy štíhlejší.. Dneska přidám nějaký fitspo, a až mě omrzí sluníčko, chci sem vyfotit články v časopisech, co mám o hubnutí...Třeba se to bude někomu hodit :)

Bojujte, budeme krásné.
Babou

29-06-2012

29. června 2012 v 10:31 | Babou
Zlatíčka, moc se omlouvám, že jsem tu nebyla. Ale zkouškové je konečně za mnou, jsem přestěhovaná z koleje a mám za sebou jednání se spoustou lidí (včetně lidí pro ČR velmi důležitých) atd. V pondělí sice musím pracovně opět do Prahy, ale jinak bych už měla mít prázdniny. Nevím, jeslti je to dobrá zpráva, ale dnes bylo na váze 73 kg. Poslendí týden jsem se nevážila, byla hrozně ve stresu a téměř nemohla jíst. Přesto jsem třeba jednou snědla celou pizzu a jednou celou čokoládu. Ale je tam 73, jsem nadšená a ode dneška konečně můžu začít jíst pěkně. Zrovna piju takovej jeden proteinovej coctail, nic jinýho do sebe ještě nedostanu, pořád nedokážu odpočívat.

Dneska jdu na oběd s kamarádkou, ale předpokládám, že si dám jen něco malého a salátového (ve městě, kam jedu, je výběr), večer musím do krajského města, musím si koupit něco na sebe na pondělní jednání. Uf.

Omlouvám se holkám, co chtěly spřátelit, hned to jdu napravit a podívat se k vám, co je nového :) Přítel je teď na 12 dní v Holandsku, plaví se tam po kanálech, takže se Vám budu hodně věnovat (kromě tréningů), a snad i hodně hubnout :)

Mám Vás ráda,
Babou

EDIT: CO SE STALO S Domkou Z http://ana-is-lifestyle.blog.cz/ ???

24-07-2012

24. června 2012 v 14:44 | Babou
Slečny, jsem přejezená. A je to zvláštní, protože jsem toho vůbec nesnědla moc, jen trošičku - a je mi zle. Nevím proč. Než jsem se začala takhle snažit (hubnu už delší dobu, než co je založen tenhle blog), jedla jsem strašně velký porce a druhy jídla, který bych nestrila už teď do pusy... Dneska jsem snědla kaiserku, nektarinku, kakao (snídaně) a k obědu jsem měla brambory s kuřecím masem a houbovo-sýrovou omáčkou (vaří přítelova máma, takže si vařit sama nemůžu), normální porci. Ale stejně se cítím strašně plná a mám výčitky. Zase. To není dobře. Fajn, vezmu si z toho ponaučení a budu jíst menší porce, ono mi to stejně neuškodí. A dokud se budu cítit takhle plná, nebudu jíst dneska. Je to sice mimo ty hodiny, kdy bych měla jíst (už je to dvě hodiny od oběda), ale nechci jíst, když se cítím plná...

Dámy, mám na Vás prosbu; můj blog je nový a já bych moc chtěla spřátelit... :) S vedením blogu mám zkušenosti (měla jsem blog o grafice, měl pče 1000 lidí denně, ale bohužel se studiem vysoké to bylo časově příliš náročné), na tenhle blog rozhodně kašlat nebudu... a v komunitě "proana" se sice pohybuju dlouho, ale neměla jsem blog a příliš jsem nekomentovala - když, tak to bylo pokaždé pod jinými přezdívkami. Budu vážně ráda, když se některá ozvete :)

EDIT 18:00
Konečně dostávám hlad. Ale ještě vydržím, nemám na nic chuť. Asi je to tím, že jsem nachlazená...děkuju, že jste spřátelily, vážím si toho!
Těším se,
Babou

Vítejte u Babou

23. června 2012 v 20:36 | Babou
Jsem dvacetiletá zamilovaná vysokoškolačka. A tohle není další pro ana blog, i když proana blogy neodsuzuji.

Tohle je blog o tom, jak se snažím být zase o kousek lepší, a tentokrát v tom, stravovat se zdravě. A především tak, abych byla silná, zdravá a vyrovnaná. Kromě zdravé stravy se budu taky věnovat pohybu, konkrétně atletice, kterou dělám už deset let. Vysoká škola mi bohužel kromě znalostí přinesla také kila navíc v podobě tuku, kterého bych se chtěla zbavit, a právě proto budu o tom všem blogovat. Paradoxně také tento blog vznikl kvůli jedné proana facebookové skupině, jejíž členkou jsem krátce byla - chci totiž ukázat holkám, že nejde jenom fňukat a nic pro to nedělat (neberte si to osobně). Chci jim dokázat, že s úsměvem, optimismem a zdravě lze dosáhnout opravdu velkých výsledků.

Ještě mám poznámku k mé váze; je vyšší, než bych chtěla. To ovšem neznamená, že jsem tlustá. Mám dost svalů a pevné tělo ze sportu - jsem oštěpařka. Ale nevyhovuje mi, že tyto svaly kryje tuk, takže ten chci dát dolů. Snad mi tenhle blog pomůže a já dosáhnu svého cíle.

Děkuji za to, že tento blog čtete, a doufám, že mi tu občas zanecháte nějaký komentář :)
Babou

 
 

Reklama